Maui Diary III.

Hlásím se z dalším článkem a fotkami. Tentokrát z národního parku Haleakalā. Haleakalā (havajsky Domov Slunce) je vulkán, který tvoří tři čtvrtiny ostrova Maui. Nejvyšší vrchol má 3 056 metrů a abyste se nahoru dostali, musíte vyjet nekonečné množství serpentin, protože tříkilometrový výškový rozdíl silnice překonává během pouhých 60 kilometrů – údajně světový rekord a já bych tomu i věřila :D. Nahoře panuje naprosto jiný svět, zcela odlišný od tropů na pláži dole pod Vámi. Musím se přiznat, že se mi na začátku trošku motala hlava, přece jen to převýšení je velké a hlavně rychlé, takže se mi na prašných cestách do kráteru na začátku trošku motaly nohy :). Východ slunce byl nádherný, vyšlo nám počasí, takže nebylo moc mraků a jak se postupně měnila barva oblohy, začínalo se pomalu ale jistě i trochu oteplovat, za tmy tam je totiž běžně okolo nuly. Cesta dolů do kráteru je na celý den, kráter z větší části připomíná měsíční krajinu, kde občas narazíte na nejznámější stříbřitou rostlinu s dlouhými špičatými listy, tvořící prakticky kouli. Po dokončení růstu – což trvá i 50 let – z ní vyraší dlouhý výhonek, který rozkvete filalovými květy a její název je silversword. Nalézá se pouze zde na Havaji. Vyzbrojena průvodcem, mapou, jídlem a vodou na celý den jsem se s přítelem vydala dolů do nitra kráteru. Většina američanů po východu slunce odjela, takže jsme měli cestu dolů prakticky sami pro sebe. První co mě dostalo bylo naprosté ticho. Takové, které jsem asi nikdy v životě nezažila. Nedá se to vlastně ani popsat slovy.
A teď jedna perlička z historie, protože jako téměř každý přírodní úkaz na Havaji i kráter Haleakala je spojen s domorodou legendou. Říkalo se mu “Dům slunce”, byl posvátným místem Havajanů a podle legendy byl sídlem boha Maui, který se prý jednou rozzlobil na slunce, které pospíchalo po obloze příliš rychle, takže jeho matce Hině nestačila doschnout látka, kterou vyráběla z kůry stromů. Počíhal si tedy na ně a když vycházelo, chytil všechny jeho paprsky do připravených smyček. Teprve po slibu, že se bude po obloze pohybovat pomaleji, bylo slunce opět propuštěno.
Příští článek bude o velrybách a želvách, kterých je na Maui momentálně plný oceán a já měla to štěstí, že jsem je mohla vidět úplně z blízka a velrybí „povídání“ dokonce ve vodě poslouchat. Bylo to něco naprosto neskutečného!

7 thoughts on “Maui Diary III.

  1. Anonym
    10 Úno on 2017 at 1.53

    Nádherné fotky Veru! Úplně z nich cítím tu atmosféru. Vypadá to tam jak někde ve vesmíru!

  2. Petra
    10 Úno on 2017 at 14.24

    Krásný článek! Více prosím, baví mě vaše cestovatelské reporty

  3. Lenka
    10 Úno on 2017 at 17.33

    Veru mám doraz. Plánuji také cestu na Hawaii a chci se zeptat ohledně Maui. Za jak dlouho se dá zvládnout navštívit všechna místa? Dá se to za týden? Rozdělila bych si dovolenou na dva ostrovy pokud by to šlo. Díky moc!

    • Veronika
      10 Úno on 2017 at 17.37

      Ano za týden se to stihnout dá, ale je to tak tak. Ono se to nezdá, ale většina výletů někam po ostrově je na celý den a i my jsme měli problém vše stihnout, ale dá se to 🙂

  4. 12 Úno on 2017 at 11.29

    Nádhera! :O Havaj musím někdy v budoucnu procestovat, už jen kvůli těm legendám. 🙂

  5. 14 Úno on 2017 at 15.37

    Aaaa, tam chci, to je nádhera 🙂

Leave a message

Údaje (jméno, email, webová stránka) nejsou povinné. Stačí napsat pouze Váš komentář.